Tato budova je asi nejkontroverznější budovou Severní Ameriky. Přístavba umělecké galerie ke stávajícímu historickému objektu z roku 1912 je ukázkou dnešního „moderního umění“. Stavba v podobě nepravidelných krystalů jakoby vyrůstá ze stávající historické budovy, kterou ovšem zcela nerespektuje. Nemohu se zbavit dojmu, že krystaly jsou jakýmisi nádory parazitujícími na klasicky postavené budově a postupně ji požírají. Takováto výrazná přístavba by pravděpodobně vynikla jako samostatně stojící celek bez okolní zástavby, kde by se z ní stal umělecký prvek, ale jako adaptace staré budovy se dle mého nehodí a stává se negativním manifestem pro chování k památkám tj. naprostá arogance vůči nim.

Foto: http://www.daniel-libeskind.com

Pozn. tento text je součástí studentské práce na téma "Nové stavby ve starých městech", která měla za úkol zhodnotit povedené i nepovedené stavby z celého světa

Žijeme v moderní době, v posledním století došlo k neuvěřitelnému rozvoji  společnosti, restrukturalizaci měst a s tím spojené změny ve stylu práce. Zatímco v 18-19. století většina lidí pracovala v továrnách na manufaktuře, ve 20. století dochází ke vzniku nového typu budovy - administrativní (kancelářská) budova. Pracovní kanceláře existovaly již od třetího tisíciletí v Egyptě, ovšem byly to velké místnosti sloužící pro práci vladaře, nebo úředníka. Kanceláře tedy byly rozměrné místnosti se vším potřebným pro jednoho pracovníka. Tento stav prakticky setrval až do 19. století, kdy vznikla velká potřeba novým pracovních míst v administrativě - "stroje vytlačily lidi od výroby ke strojům (psacím)". Na druhé straně se začaly rapidně zdražovat pozemky ve městech, a tak se začaly kanceláře zmenšovat a spojovat do hromadných.

Vývojové fáze :

3.tis. př. n. l. – 19. století
Úředníci v minimální míře, „kanceláře“ pouze ve smyslu pracovního místa pro vladaře, úředníka. Rozlehlé místnosti pro jednu osobu, neřeší se prostorové problémy.

19. stol -počátek 20. století
Prudký rozmach kancelářské práce.

Kanceláře se umisťují co nejblíž center měst → dražší pozemky → zvýšené požadavky na prostorové nároky kanceláří → kumulace úředníků do menších prostor při větším počtu osob → zvyšování budov

Pro názornost si další vývoj rozdělíme na Ameriku a Evropu, která od Ameriky přebírala trendy a adaptovala je na své podmínky.

Zdroj obrázků a faktů : The European office: office design and national context,‎ Juriaan van Meel - 2000 - Google Books

Ostravská radnice byla dokončená roku 1930 a její věž je se svou výškou 85-ti metrů nejvyšší radniční věží v České republice. Nebudu se v této práci zabývat její historií, ani nebudu dopodrobna popisovat její architekturu. Chtěl bych se na ni zaměřit očima obyčejného člověka, kterému by měla radnice sloužit. Pro radní a úředníky je to „jen“ pracovní místo, tedy místo, které by mělo splňovat především funkční požadavky, aby se jejich práce dala vykonávat co nejsnadněji. Návštěvník, přicházející do radnice, by měl mít daleko větší požadavky – není to obyčejná budova, do níž vstupuje, je to „Radnice“, budova symbolizující moc města, a zároveň přinášející příslušný užitek, rady, kontakt s vedením města, reprezentativní a především všem přístupné prostory. Prošel jsem se tedy po radnici jako člověk, který je v ní poprvé, a tak není ničím ovlivněn při svých poznatcích. Ač bude možná tento text znít poměrně kriticky, jde spíš o drobné detaily, kterých jsem si všiml při návštěvě radnice, celkově je stavba dle mého názoru povedená a i když jde o relativně novou stavbu v porovnání s ostatními radnicemi v ČR, dělá dobré jméno Ostravě.