http://architektura.klenot.cz/components/com_gk2_photoslide/images/thumbm/204324lev2.jpg http://architektura.klenot.cz/components/com_gk2_photoslide/images/thumbm/63333500_baracca.jpg http://architektura.klenot.cz/components/com_gk2_photoslide/images/thumbm/80566600_rome.jpg http://architektura.klenot.cz/components/com_gk2_photoslide/images/thumbm/70094300_san_marco.jpg http://architektura.klenot.cz/components/com_gk2_photoslide/images/thumbm/12691200_santa_maria_salute.jpg http://architektura.klenot.cz/components/com_gk2_photoslide/images/thumbm/81310800_firenze.jpg http://architektura.klenot.cz/components/com_gk2_photoslide/images/thumbm/36073500_pisa.jpg

Dějiny architektury

29 - Konverze historických objektů

Dějiny architektury

Konverze staveb je soubor stavebních prací, kterými dojde ke změně současného provozu a vzhledu objektu. Předmětem konverze jsou většinou starší budovy, které ztratily svůj původní význam, nebo využití v současnosti. Konverzí takovýchto objektů pak většinou dojde ke změně původního provozu, tento proces doprovázejí stavební práce, které probíhají jak za účelem změny provozu, tak za účelem obnovy nebo výměny některých stavebních prvků a zvýšení životnosti stavby.

 

Zámek Zábřeh – Ostrava

Zámek stojí na místě někdejší tvrze, která zde stála ještě v roce 1593 a písemně je zmiňována již v roce 1529. Na přelomu 16. a 17. století zde Ctibor Syrakovský z Pěrkova nechal postavit zámek. Od roku 1652 se majitelem stalo olomoucké  biskupství.  Brzy  po  získání  zámku  provedlo biskupství  jeho  přestavbu  do  barokní  podoby. O  sto  let později  bylo  v  nově  přistaveném  levém  křídle  zřízeno  kaplanství,  v  další  části  pak  pivovar. V  roce  1892  a  1895 proběhly menší opravy celého zámku. Roku 1975 provedl stát dosti  necitlivý zásah, když v  rámci „modernizace“ dostala budova sedlovou střechu. V  současné  době  je majitelem  zámku  soukromá  firma  Petra  Hradila  a  Ericha  Bergmanna,  která  provedla  jeho generální  opravu  a  přestavěla  ho  na  luxusní  hotel  pro  náročné klienty  a  pivovar.  Rekonstrukce  proběhla  pod dohledem památkového ústavu.

 

Valdštejnský palác, Praha
Tento  palácový  komplex  dal  v  letech  1623–1630  vystavět  jeden  z nejmocnějších  a  nejbohatších  šlechticů  té  doby  Albrecht  Václav Eusebius z Valdštejna na místě Trčkovského paláce, a dalších 23 domů, tří  velkých  zahrad  a  cihelny.  Palác  měl  svou velkolepostí  zastínit  i  Pražský hrad. Součástí komplexu byla honosná a výstavná konírna pro 37 koní, dlouhá 60 m a široká 8,6 m, s valenou klenbou s hlubokými  lunetami a bohatým geometrickým vzorcem na klenbě. V 18. st. však byly konírny přestavěny na řadu menších prostor a v 50. letech 20. st. v nich bylo umístěno Muzeum Komenského. Po jeho přemístění do nedalekého objektu byla konírna restaurována v  letech 1996  - 98 na moderní  jednací  sál  Senátu. Valdštejnský palác  je od  r. 1995 národní  kulturní památkou.  V  roce 2003 získala obnova Valdštejnského paláce ocenění od Evropské unie a organizace Europa Nostra, což  je evropská  federace  kulturního  dědictví.  Opravy  paláce  byly  oceněny  diplomem  v  kategorii  architektonického dědictví.

 

Rodný dům S.Freuda v Příboře
První zmínka o domu č.p. 117  , který patřil Antonínu Zajíci a sloužil  jako vlastní dům a zámečnická dílna pochází z roku 1815. S.Freud se v domě narodil v roce 1856, ale už v roce 1859 se rodina z domu odstěhovala do Německa.  V roce 2006 byl objekt opraven a slavnostně otevřen k 150. výročí narození Sigmunda Freuda jako muzeum, které zobrazuje život tohoto psychoanalytika (ačkoliv celá rodina Freudů v domě obývala pouze jednu místnost).

 

Konverze Městských lázní Liberec na výstavní centrum
Městské  lázně  Liberec  mají  pohnutou  historii.  Stavba,  která původně vznikla k oslavě 50. výročí vlády císaře Františka  Josefa  I. (výstavba proběhla v letech 1901 až 1902) sloužila dlouhá léta jako jakási  „obecní  umývárna“,  kterou  využívali  obyvatelé  Liberce  a širokého okolí jako místo osobní hygieny. Movitější občané zároveň mohli využít služeb,  jako bylo kadeřnictví, holičství, prádelna nebo mandl. Se zvyšujícím se standardem v domácnostech se postupně z objektu staly relaxační  lázně, následně klasický bazén. Konverze  je
zatím ve fázi projektové přípravy.

 

Kostela sv. Jana Křtitele v Pittsburghu
Kostel  spolu  s církevní  školou  byl  postaven  v roce 1902 a už  roku 1915 byl  značně poškozen požárem. Kostel  byl  opraven  a  dále  sloužil  svým  církevním účelům až do roku 1993, kdy byl kvůli organizačním a finančním důvodům uzavřen. V roce 1996 byl kostel rekonstruován – konvertován. Většina stávajícího zařízení a vybavení byla použita a do míst oltáře byl umístěn pivovar.

 

Konverze statku a sýpky ve Velké Polomi
Konverze statku se sýpkou z 2.pol 16. století, která právě probíhá ve Velké Polomi přeměňuje stávající objekt na pivovar, restauraci a penzion.

...dále
Štramberk – konverze městských domů na pekárny, restaurace
Stodolní ulice – konverze bytových domů a kancelářských objektů na hospody a kluby

 

27 - konzervace, analýza, syntéza v památkové péči

Dějiny architektury

Konzervace architektonické památky, jako metoda a koncepce její ochrany rozšířena na všechny druhy dokladu kulturního vývoje společnosti a prostředí jejich vzniku a existence, chrání dochovanou strukturu i výtvarný výraz architektonického díla k prodloužení jeho existence při maximálním vyloučení rušivých zásahů do dochované hodnoty. Její uplatnění však "...v nezbytném vyrovnání jednak s fyzickými vlastnosti památky jako hmotného díla lidské ruky,jednak a požadavky a potřebami současného života." (Z.Wirth) přináší celou škálu projevů, odrážejících se v organizačním zabezpečení památkové péče 1 v přímém konzervačním zásahu, podle povahy a charakteru výkladu a její obsahové náplně.
Konservační teorie odstranila z blízkosti památky tvůrčího umělce; spokojila se s prací zkušeného technika a školenými f řemeslně schopnými restaurátory. Nechybělo mnoho, aby se památka stala jen demonstračním předmětem pro studium dějin uměni." (B.Storm). o
její tvrdošíjné prosazování a "analytické zaměření" ústící v řadu nesrozumitelných projevů se nestalo základem  širokého rozvoje veřejného zájmu o památky a muselo vyústit v následné korekce usilující o syntetické pojetí obnovy i údržby, dávající vyniknout podstatným složkám architektury - prostoru a jeho formě v polaritě vnějšku zvnitřku.

Analysa přeměňující výtvarný výraz architektonického díla v dokument prezentující objevenými fragmenty některá vývojová období s vazbami pochopitelnými pouze odborníkovi, přinesla nejen výtvarnou újmu, ale i technické ohrožení památky. Kamenné konstrukční články zbavené omítkového krytu se dostaly po mnoha stoletích do přímého působení povětrnostních vlivů rychle navětrávajících nechráněný a obnažený materiál (především opuku) nebo do sféry nepříznivých vlivů pronikavé změny mikroklimatu po vybavení objektu ústředním vytápěním a podobně. Odkryté barevné omítkové vrstvy nevhodně konservované nebo ani nekonservované soudobými technickými prostředky rychle práškovatěly a tak omezení prezentace nálezů pouze na sondy nevelkého rozsahu zcela vyloučilo postupně analýzu jako
výtvarné opatření. Důsledné uplatňování úzce vědeckého zájmu o poznání památky a úsilí o "objektivní" náplň konservační teorie vybočily tak z hranic vymezujících náplň konservace do té míry, že "...Svůdná možnost rozsáhlých objevů, která se
naskýtala při otevření stavby, vedla nejednou k nezdravému, jednostrannému uplatňování zájmů umělecko historických, a tak se stávalo, že analysa byla cílem konzervačního procesu a nikoliv záchrana památky." (B.Storm)

Syntéza je "v podstatě myšlenkovým spojením jednotlivých prvků, částí, znaků uměleckého díla v jeden celek" usilujícím o vnesení řádu do obnovy architektonické památky začleňované do soudobých životních forem a plnící soudobé funkce,." Syntéza chce vnésti do každé úpravy památky řád. Chce zachovali prostorovou jednotu a zakryti vše, co tuto jednotu ruší. Výsledky analysy chápe Jako vědecká zjištěni určitých faktů vývojových, avšak tyto výsledky nevčleňuje ani do jednotlivého uměleckého díla, ani do prostoru".

Syntéza chce vnésti do každé úpravy památky řád. Chce zachovali prostorovou jednotu a zakryti vše, co tuto jednotu ruší. Výsledky analysy chápe jako vědecká zjištěni určitých faktů vývojových, avšak tyto výsledky nevčleňuje ani do jednotlivého uměleckého díla, ani do prostoru". "Při každé úpravě a opravě uměleckého díla - podle zásad synthesy se připouští třídění a hodnocení a estetického hlediska, kterého je stejně zapotřebí jako hodnocení historického. Toto třídění je vysoce odpovědnou úlohou, neboť rozhoduje o tom, co bude zakryto a co ponecháno, konservováno a propojeno do uměleckého výrazu památky. Synthesa připouští volné napodobováni původních článků památky, příp. úplné napodobování, uskutečňuje-li se v zahrnu celku, pro celkový estetický výraz památky, pro dosažení jednotící výtvarné myšlenky." (J.Šebek). Technický stav památky architektury a její dochovaný výraz, zpravidla rezultát několika slohových přestaveb. Jsou determinujícími faktory uplatnění "syntetické metody", které spolu s kvalitou dochovaného prostředí umožňují posouzení kvality celkového výsledku a ž do rozsahu případné restituce.

 

26 - vývoj památkové péče v 1. Polovině 20. stolet í

Dějiny architektury

Teorie a praxe do r, 1918 Vývoj teorie památkové péče u nás probíhá i v počátku 20. století v přímé vazbě na vývoj organizace této činnosti jak v posledních fázích existence Rakousko-Uherska, tak_v novém Československu. Činnost "Centrální komise pro péči o památky s
Maxem Dvořákem v ěele, řízená ministerstvem kultu a vyučování ve Vídni, zpřesňována postupně statuty z let 1911. 1914 a 1916. se řadí mezi nejpokrokověji instituce tohoto druhu v Evropě. Má od r.  1911 ve své působnosti ve Vídni Státní památkový úřad (pro Rakousko bez Uher) a řídí zemské konzervátory, představitele veřejné správy (v Praze jeden pro území české a jeden pro území s jinými jazyky v Čechách - na Moravě nebyl jmenován) a jejich dobrovolné spolupracovníky - konzervátory zpravodaje v českých funkcích. Zemský konzervátor se potom mění na Zemský konzervátora! - Zemský konzervatorský úřad a od května 1918 c.k. zemský památkový úřad pro království české. Současně působí od r. 1897 c.k. rakouský archeologický ústav ve Vídni. Návrh samostatného památkového zákona pro Čechy z r. 1892 nebyl přijat. Reorganizace rakouské státní památkové péče vedená M. Dvořákem dosáhla nového statutu Ústřední komise 31. 7. 1911, podle kterého se tato instituce pod ochranou císařem jmenovaného protektora skládá z předsednictví (s předsedou a náměstkem jmenovanými císařem), rady pro památky (s 50 "muži" v poradní funkci) a státního památkového úřadu (k rozhodování v památkové praxi a řízení zemských konzervátorů -představitelů ÚK v jednotlivých zemích).

Začátky a uplatněni konzervace
Architekt Jan Kotěra, vyzván k účasti vyjadřuje svoje stanovisko: "Necítím se povolaným odpovídat na detailní otázky čistě archeologické... Jsem rozhodně pro udržování každé cenné památky, ale proti_ každé tak zvané "slohové úpravě". Z toho všeho resultuje pro mne: předně, udržujme vše dobré starej za druhé, nefalšujme a nepředelávejme nic nového starého a za třetí, stává-li nutnost, přidali ke staré stavbě "nějakou" část čiňme tak neodvisle svou uměleckou potencí, svou mluvou. Že při tom umělec bude šetřili harmonického celku, jest samozřejmé." (J.Kotěra)

...Karlštejn platí za typický příklad starého směru renovačního, schematického, puristického a při tom libovolného zároveň, ...
Moderní teorie hodnotová nalézá v případě Vladislavského sálu všechny hodnoty pohromadě v památce, která je individuum pro sebe, srostlé zároveň s individualitou místa, národa a doby svého vzniku ať náhlého či postupného."
(K.,Chytil 23.6.1907)


"Haše heslo zní: nerestaurovati vůbec" - ale konzervovati. I podle tohoto rozlišování cíle Jest pak posoudili každé Jednotlivé opatření. Konzervujme, dokud kde lze a teprv v nejvyšší nouzi se ptejme, zda hodláme restaurovali. Připravujme po čas všechno na tuto možnost, měříce, kreslíce, fotografujíce a odlévajíce - Jako se za míru připravuje válka - ale čiňme vše možné, aby se tento okamžik oddálil. Nic neuškodilo konservování víc, nežli že architekti ohledávali restaurování interesantnějším a slavnějším. K

atechismus památkové páče Maxe Dvořáka ve Vídni 1916. 2.vyd. 1918 Jako charakteristika pojetí konservace obsahuje tyto hlavní myšlenky (ve formulacích V.Vintera):

  1. Proti ničeni nebo poškozováni památek z nevědomosti a indolence
  2. Proti nebezpečí škod na starém památkovém fondu, které způsobuji ziskuchtiví investoři
  3. Proti ničení starých uměleckých děl špatně chápanými myšlenkami pokroku
  4. Mnoho starých památek se Často stává obětí falešné touhy po zkrášlováni

II. Další část Katechismu památkové páče rozvádí hodnoty, cenu a význam fondu starých uměleckých památek, přičemž
vedle hledisek umělecko-historických a estetických klade zvláštní důraz i na aspekty estetické.
III. Třetí Část se zabývá otázkami obsahového pojetí a rozsahu památkové péče
IV. Čtvrtá část knihy je zaměřena proti falešným rekonstrukcím památek
V. Pátá část nazvaná Všeobecné povinnosti, rozvádí a zdůvodňuje, že měr k památkám patří do okruhu povinnosti každého vzdělaného člověka, obcí, národů
VI. Obsahuje vlastní zásady provádění ochrany památek a péče o ně s titulem Některé rady. Zde Dvořák konkretizuje celkovou koncepci Rieglových myšlenek do praxe, vychází ze všeobecných zásad, na které pak navazuji rady aplikovatelné pro jednotlivé případy podle druhu památek, prováděných prací nebo problémů.

 

25 - Vývoj teorie a praxe péče o památku v 19. století

Dějiny architektury

Nástin společenských podmínek období vzniku ochrany architektonického díla. Společenský nástup související s výsledky Velké francouzské revoluce a podporovaný rozvojem strojové velkovýroby nahrazující feudální řemeslný způsob výroby, přivádí konečnou fázi feudální společensko-ekonomické formace jak v základně, tak i nadstavbě s ukončením mnohasetleté architektonické tradice, založené na základech antické architektonické tvořivosti, jako výlučné metody architektonické tvorby. Převzetí moci buržoazií, jejíž ekonomická základna se vytvářela již předem v období doznívajícího feudalismu, přináší novou, do té doby málo kladenou otázku - jak odrazit nový charakter doby v architektonickém díle, kterou publikoval 1828 Heinrich Hubsch v díle "In welchen Style sollen wir bauen" a potvrdil i bavorský Maxmilián II 1851 vypsáním soutěže k vynalezení nového architektonického výrazu - slohu. Rozhodování o způsobu přestavby historického architektonického díla, založené na suverenitě majitele představovaného panovníkem, feudÁlem, církví i městskou správou, podložené provozními záměry, potřebami reprezentace, kulturní úrovní, vkusem i prostředky majitele, je ve svém materiálním projevu zformováno tvůrcem, který soudobou stavební technikou a výtvarným výrazem realizuje záměry stavebníka - vlastníka 3 uživatele, na úrovni jeho požadavků a finančních prostředků ve vztahu k celkovému stupni nazírání na kulturní úroveň architektonického díla. Vyjádření vztahu k modifikovanému architektonickému dílu určením mezi . Jeho respektováni nebo likvidace důsledkem nových potřeb, bylo přirozeným projevem společenského vývoje až do začátku 19.století, který přinesl novy, historicky podloženy fenomén historických kriterií architektury ve službě rozvoje národního uvědomění, kořenícího v charakteru buržoazní ideologie s patriotismem, jako zásadní součásti politiky boje vůči feudálním společenským vazbám. Francouzské buržoAzní revoluce a mezi jinými i reformy Josefa II, vedle nesporných pozitiv, jsou také příčinou rozsáhlých destrukci architektonických děl chápaných jako symboly odstraňovaného a korigovaného systému, jak ukazují i doklady důsledků sekularizačního nařízení v Německu, kde po r.1803 docházelo k prodeji některých středověkých kostelů na stavební materiál k dalšímu použití.

 

Utváření teoretických právních a ekonomických podmínek ochrany architektonického díla vytvořeného v minulosti - ochrany architektonického dědictví společnosti v Evropě. Po dokumentech vyjadřujících chápání především dokumentárních a upomínkových hodnot předmětu vytvořených v minulosti jako byly 1749 edikt císařovny Marie Terezie k ochraně archiválií, dekrety dvorské kanceláře 1776 a 1782 k nakládání s nálezy mincí, nařízení knížete Friedricha Hessenského 1779 k zachování památek a starožitnosti i před tím 1776 nařízení Alexandra, markraběte z Bayeuthu, přináší francouzská buržoazní revoluce  1790 ustaveni komise pro památky s činnosti vykonávanou prostřednictvím komisí okresní a místní působnosti, řízenou instrukcemi k inventarizaci a uchováni uměleckých, historických, technických i ostatních památek jako prostředek protiopatření k ničení památek a architektonických děl v průběhu konfiskací majetků nepřátel revoluce. Přes pozitivní hodnoty těchto dokumentů, je však architektonické dílo odsunuto do pozadí za péči o movité kulturní památky až do 20.let 19.století, která znamenají v Evropě nástup k vědomé ochraně staveb vytvořených předchozími generacemi tvůrců.



Architektonický purismus 19.století    v péči o architektonické dílo

Klasifikace památek podložená romantickým důrazem především na díla středověká, v dobovém pojetí představující hmotný doklad tohoto období minulosti, charakterizovaného jako základ národního vývoje, má svůj dopad na formování metodického přístupu k obnovovacím a zabezpečovacím pracím, k ochraně a obnově architektonického díla. Kladeni důrazu na historický význam památky, neomylného a dodatečně těžko ovlivnitelného dokumentu, postavilo historickou hodnotu do polohy východiska ochranného zásahu 1.poloviny 19.století, jehož motivem se postupně stává úsilí o takový způsob obnovy, který maximálně ilustruje původní záměr a výtvarnou působivost architektonického díla beze stop následujících období, hodnocených .jako cizorodé narušení původní formy v oblasti péče o architektonickou památku zcela nežádoucí. Slohová čistota se tak stává ideálem, k jehož dosažení jsou organizovány teoretické úvahy i prostředky praktického provedení. Úkol památky trvale a plně reprodukovat dobu svého vzniku ve středověku celou svou "hmotnou" podstatou, vyžadoval očištění od pře3taveba úprav z pozdějších období a dotvořeni v původním záměru. To umožňovaly technické metody, znalosti řemesla, dostatek pracovních sil a materiálu. Slohový purismus obnovoval architekturu, především ovšem středověkou, v jednotném slohovém schématu, které nerozeznávalo pestré rozdíly slohu v různých zemích, a různých obdobích vývoje, jímž za staletí prošla, a proměnilo ji v neživé slohové schéma. Mimo to purismus z neznalosti zásad středověkého situováni kostelů ve městě a jejich vědomého těsného zastavění oprošťoval tyto architektury a zbavoval tak města nejpůvabnějších pohledů, dostavoval zříceniny hradu a ničil interiéry bezduchým manýrovitým zařízením" (Z.Wirth)

Eugéne Emanuellie Viollet le Duc, Jeho práce i teoretická postoje a jejich vliv na utváření péče o architektonické dílo v 19. století. Široké konstrukční znalosti Viollet-le-Duca vedoucí k zahájení záchrany velké baziliky ve Vézelay zesílením  a vyztužením stěn chrámové lodi obloukovými podpěrami", se staly základem její záchrany, protože následné zřícení klenby neohrozilo jií obvodové konstrukce. Tento zásah umožnil v rekonstrukci klenebného systému v poznaných dimensích prostorového uzavření. Jehož obvodový plášť byl včasným zásahem restaurátora zachován. Úspěch v konkursu na restauraci pařížské katedrály Notre Dame 1845 spolu s J.B.A. Lassusem, narušené stržením galerie králů a zničením soch v období revoluce i neoklasicistickými zásahy do tympanonu hlavního vchodu, provedením nové dlažby a zabílením původních gotických ornamentů stěn, vede k rozsáhlé akci stavební záchrany následně mnohdy diskutované. Náhrada několika oken příčné lodi otvory menších dimensí, náhrada růžicových oken, chrličů a provedení sanktusníku i úpravy průčelí jistě daly podnět odborným polemikám s negativním hodnocením restaurátorského zásahu, který však byl veden hlavním úkolem záchrany tohoto významného díla středověké architektury, svou povahou velmi složitého a vyžadujícího určitá rozhodnutí k zabezpečení reálnosti akce, podobně jako při souběžně prováděné záchraně interiéru Sainte-Chapelle, na Jehož plastické výzdobě i řešení okenních ploch se Le Due pronikavé projevil. Rozsah restaurovaných objektů v rozpětí téměř čtyřicetileté činnosti, zahrnuje více než 28 rozsáhlých objektů a souborů - Amiens, Clermont-Ferrand, Cha-tres. Karbone. Pierre-fonds. Remeš. Sens. Touloae. Troves, město Carcassonne, atd.

Výsledky purismu a restaurátorských akcí na církevních a městských monumentech ve druhé polovině 19. století (J.Mooker, P.Schmoranz, G.Míeretta, I.Steindl, F.Schulek a dalši). Snaha o příspěvek k dosažení ucelenosti nedokončeného architektonického díla na základě dosažených vědeckých poznatků z oboru umělecké historie, zahájená K.F. Schinkelem v návrhu na obnovu kostela sv.Petra v Berlíně 1811, Je rozvíjena, vedle případu katedrály v Kolíně nad Rýnem, řadou dalších akcí. Jejichž článkem Je i dostavba chrámu sv. Víta na Pražském hradě, která se v situaci českých zemí v poměru k rakouské monarchii stala také výrazem vlasteneckého úsilí o obnovení samostatnosti v rámci stávajícího státního útvaru a schopností kulturní fronty ve vztahu k celkové evropské úrovni. Tak Jednota pro dostavění chrámu sv.Víta, založená 1859 z iniciativy kanovníka Pěšiny z   Cechorodu, zojištuje zahájení prací 1.října 1873 položením základního kamene pod vedením architekta J.Krannera, který od r. 1861 pracoval na projektu dostavby a 1867 předložil ke schválení návrh charakteristický gotisujicí úpravou hlavy jižní věže a západním průčelím motivicky navazujícím na formální výraz jižní Zlaté brány. Konečnou podobu však dostává chrám změnou projektu provedenou Josefem Mockerem, který od r. 1871 pokračovel v práci zahájené J.Krannerem.

Hrad        Jako      předmět      puristické      restaurace      ve      2.      polovině      19.století,      J. Mocker Časový zlom 19. století je zároveň rozmezím názoru na přestavbu architektonického díla. Hrad jako významný dokument architektury se staví do popředí zájmu jako památka, vedle gotických církevních monumentu ve městech 1 souborech klášterů. Postupné zpřístupňování soukromých uměleckých sbírek v prostorách hradů a zámků přináší nové důležitosti seznámení s těmito historickými objekty, které na přelomu 18. a 19. století již změnou struktury společnosti a ústupem šlechty z mocenských posic sice ztrácejí funkci center politické a finanční správy příslušných částí území, stávají se však presentací bohatství uměleckých děl, historických dokladů, interiérů a architekty shromážděných rodových muzeích a galériích specifickým způsobem reprezentace. S pravidly provozu uváděných v mnoha případech v návštěvních řádech objektů zčásti obývaných - hrady Frýdlant, Bouzov, zámky Hluboká, Třeboň, Český Krumlov, Kynžvart, Valtice, Lednice a od 1912 Orlík - z neobývaných - hrady Buchlov, Nové Hrady, Rožmberk, Pernštejn, zámky Úsov po 1B50, Kratochvíle a podobně (Loket, Křivoklát); romantika zřícenin - Bezděz, Kokořín, Točník, Štramberk, Helfštýn - zakládá jejich přitažlivost. Po zaměření hradu, prováděném 1867 pod vedením Schmidtové spolupracovníka a stavbyvedoucího svatoštěpánské hutě Josefa Mockera a doporučeni využití hradu pro občasné návštěvy císaře v Čechách podle vzoru Pierrefonda. /.pracoval F.Schmidt za spolupráce J.Mockera během jednoho roku k únoru 1870 restaurační projekt v intencích záměru záchrany - s ponecháním opodstatněných vývojových přestaveb i úprav, ponecháním tvaru zastřešení velké věže na základě zjištěných charakteristických konstrukci a jejich prvků, ponecháním bran a části renesančních cimbuří podle jejich stavebního stavu. Zásadním zásahem tohoto návrhu bylo sníženi paláce odstraněním patra, mylně považovaného na základě zjištěných zásahů renesanční přestavby za dodatečně a restaurace purkrabství, v minulosti nejpronikavěji přestavované časti hradu. Vlastní restauraci zahájil na jaře 1887 J.Mocker (ve funkci uměleckého vedoucího akce na základě schváleného Schmidtové projektu ve spolupráci s ustavenou restaurační komisí), současně pracující jako nástupce J.Krannera na řízení dostavby chrámu sv.Víta v Praze.

Začátek změny celkového Schmidtové pojetí úpravy nastává 1888, kdy J.Mocker předložil restaurační komisi nové, detailně zpracované projekty na úpravy věži, likvidující Schmidtem ponechané kamenné ochozy s cimbuřím a řešící dřevěné podsebití na obou hmotách hradních věži. Tato změna, založená na mylně vysvětlovaném nálezu dřevěných prvků Mariánské věže a konsultovaná příležitostně se Schmidtem, si vynutila záměnu původně navrhované prejzové krytiny břidlicí a uvolnila možnosti dalších úprav původního záměru restaurace. Ty se projevily především v části purkrabství a paláce, výrazně se projevujícího Schmidtovým snížením o patro, ve formách získaných jednak z provedených průběžných průzkumů (Jak tomu bylo u zjištění gotických okenních otvorů v průčelí paláce pod rudolfínskou přestavbou a prvků interiéru), nebo vytvořených analogicky na základě generaliaace jednoho prvku k dosaženi požadované jednoty účinu, avšak s korekcemi. Jak ukazuje provedení arkýřů v bednění paláce, zcela vycházející z obavy J.Mockera i F.Schmidta před jednotvárností; tvarů nepodložených však žádnými dalšími výsledky průzkumů. Priorita .jednoty, dosahované "vedoucím motjvm".kterým Je v daném případě dřevěné podsebití hlavních hmot, vyžadující Již uvedenou břidlicovou krytinu a provedené přesto, že bylo z průběhu prací patrně tušeno a známo hrázděné patro, uplatněné důsledně v Mockerových projektech se Schmidtovým souhlasem, schvalovaných komisí. Jejímiž členy byli mezi Jinými v průběhu její činnosti W.W.Tomek, J.Hlávka, J.Schulz, J.Zítek a další, prosazená na základě nesprávného a jednoznačně neověřeného závěru, ukazuje stav teorie v této oblasti koncem 19.st. Ib umožnilo rozsáhlé zásahy do podhradí a opevňovacího systému. Jedině na základě tohoto puristického přístupu lze objasnit dodnes nevysvětlitelně provedený, 1895 předložený projekt purkrabství obsahující velký rozsah demolic a nově provedených hmot. Tento zásah, ponechávající z předchozího vývojového stupně pouze síně se sklípkovými klenbami a sklepy. Je typický pro karlštejnskou restauraci spolu se střechami i podsebitím. Dokládá názorový stav období, ve kterém byla akce realizována. Likvidace všech renesančních stop Avostalisovy přestavby a zvláště úprava hlavní věže souboru, vytvořily zcela novou hradní siluetu i výtvarný výraz,j ejichž předchozí stupně, postupně vzniklé historicky se vyvíjejícími potřebami a nároky na kulturní úroveň investic tohoto druhu, doložila v pol. 20. století D.Menclová na základě dlouholetého průzkumu. Hodnocení z tohoto pohledu, založeného na hlubší znalosti věcí, staví do kladné roviny především akt zajištěni ohroženého objektu rozsáhlou stavební akcí v rámci Mockerem pojatého purismu, poškozujícího ale objekt likvidací některých jeho části i založením výtvarného výrazu na generalisaci dřevené galerie podsebití k dosažení jednoty, za cenu "suchosti" celkového architektonického účinu.

Konec 19. století disponující nově získanými vědomostmi a názory na středověké vojenské soustavy K.A.von Cohausene, postavil hrady poněkud stranou uvědomělého uměnovědného zájmu. Přesto proslulý restaurátor hradů konce 19. století, berlínský Bpdo Ebhardt (nor. 1865). znalec a autor spisů o hradech, který upravil celou radu hradních objektů za současného vkládání nového komfortu, jako Hochkonigsburg, Marlsburg po 1899 i Coburg po 1900, vydavatel speciálního Časopisu "Die Burgv/art", vyjadřuje zásadu svého teoretického přístupu ve zdůraznění kulturně-historické ceny hradu a nutnosti presentace jejího svědectví divákovi v míře co ne.lširši. Plnění tohoto úkolu dovoluje potom, podle něho, dostavbu chybějících částí, pokud to přispěje ke zvýšení kulturně-historické ceny, a to ve formách získaných buď z archivních materiálu a pramenů a výsledků bádání - průzkumu, nebo převzetím z "jiného objektu" odpovídajícího stářím, slohem a jeho lokální modifikaci. Tento přístup Je koncem 19. století příčinou snah uměleckých historiků o získání monopolu v oblasti restaurace památek stanovováním a dodáváním umělecko-historických podkladů pro restaurační práce ve formě pro architekta závazných schémat za předloh a snah o využití pouze technických znalosti stavebního odborníka bez potřeby výtvarně nadaného a umělecky se projevujícího architekta.

 

Zdroj : Doc. ing. arch. Milan Kříž, CSc. - Rekonstrukce a ochrana památek I, VUT Brno, 1988

 

24 - Soudobá tvorba 18. a 19. století

Dějiny architektury

Klasicismus

Postupné vytlačování idejí barokní doby založené na uplatnění rozumu v hledání způsobu organizace lidské společnosti, konkrétně realizované ve Francii Velkou francouzskou revolucí, vytváří nové podmínky architektonické tvorby a přístupu. Je využití a adaptaci dochovaného stavebního díla pro nově se rozvíjející nebo se modifikující funkční programy odlišné v jednotlivých vývojových fázích. Rozporuplnost vlády Josefa II., období charakterizovaného novým přístupem k řešení náboženských otázek, vytlačením církve z monopolu vzděláni, toleranci nekatolických vyznání i tendenci uvolněni pracovních sil k rozvoji výroby, jako základu společenského pokroku, ale i úsilím o centralizaci vlády promítnutém do germanizačních snah ústících v národnostní útlak, je přímým základem provincializace českých zemí a vyvrcholením procesu ztráty jejich samostatnosti - jejich významu samostatného státu. Reakce na pronikáni nových ideji se materializuje především v zaměření na zdůrazněni klasicizujících elementů baroka a jejich rozvinuti, které ilustruje nový myšlenkový proud a je podporováno rozšířením poznatků o antice přenesených rozvojem archeologického bádáni a popularizaci .jeho výsledků zvláště z oblasti starověké výtvarné estetiky.

Jednostranně vyhraněné racionalizační úsilí k centralizaci zasáhlo do architektonického vývoje direktivním způsobem prostřednictvím Státních stavebních kanceláři Siřících oficiálně stanovený vyraz odpovídající kladení důrazu na bezpečnost dimenzování konstrukci k vytvářeni objektů nově potřebných funkci zvláště ve městech rozšiřujících příliv obyvatelstva po zrušeni nevolnictví /působícím k přeměně stávajícího způsobu výroby při využití poznatků védy a techniky/, ale i na venkově procházejícím přeměnou zemědělství k dosaženi vyššího efektu výnosů uplatněním racionálního základu produkce. Vlastní architektonické pojetí klasicistní přestavby, vycházející z racionálního základu tvorby, se projevuje úsilím o jasnost půdorysné dispozice a prostorové skladby - jak nového objektu, tak přestavovaného díla či vestavovaného prvku, se soustředěním výtvarného úsilí na uzlové prvky objektu jako jsou hlavní sálové prostory, portiky, schodiště, rizality a další. V průčelí je potom charakteristika tohoto způsobu architektonické tvorby vytvářena realistickým rozvržením okenních otvorů a jejich zdůrazňujících článků s koncentrací plastických prvků do hlavních bodů pohledových os ve formě představených rizalitů a nadřímsových štítů. Celý objekt potom vyniká jasným a nezakrývaným vztahem mezi prostorovou skladbou a její vnější formou ve vyváženém celku vázaném na okolí upravené stejným tvůrčím principem.

Specifické rozšíření klasicismu na Slovensku podmíněné reformami správního řízení realisovanými josefínskou dobou, je podloženo přenesením způsobu správy území z "komitátních hradů" do měst, které vyžadovalo výstavbu objektů nové funkce župních domů, jejichž nová forma ovlivnila výtvarný výraz města. Rychlý růst klasicistických kurií - panských sídel malých rozměrů, ale výrazné formy, které zaplavily slovenský venkov, je typickým fenoménem tohoto období.

 

Klasicismus,zklidňující barok vypjatý obdobím protireformace, pracuje s prvky barokní architektury v novém pojetí regulovaném stavebními kancelářemi do racionálních forem vytvářených na základě symetricky koncipovaného celku s dominujícím prvkem ústředního prostoru jako zásadním kompozičním principem tvorby. Jednoduchá symetrie a klidné linie hmot vycházejí z poměrně jednoduché organizace dispozice vázané na dvě základní pohledové roviny – hlavní a zahradní průčelí u feudálního sídla a na hlavní uliční průčelí měšťanského domu. Nový charakter provozu vyžadující racionální formování vnitřního prostoru, má dopad na užití klenebných nebo plochých horizontálních konstrukcí; ideový význam objektu ve vazbě na ekonomické schopnosti stavebníka dopadá na tvorbu jeho vnějšího výrazu, střídmě či bohatě plasticky vytvářeného.

 

Umění klasicismu a osvícenství mělo zájem z minulosti „...vytěžit zrníčka pravdy pro svůj všeobecně platný mravní řád a výtvarně čerpalo s objektivní soustředěností ze zdrojů řecké a římské antiky, jež se jim jevila racionalismem svého vtvarného řádu, jasností a precisností výrazu a zejména harmonií a klidem mezi vnitřním obsahem a jeho vnějším projevem neměnným a dokonalým ideálem. „ (D.Menclová)

 

Feudální sídlo a palác ve městě

Rozsáhlá přestavba starých Části Pražského hradu a dostavba západní části tohoto areálu pronikavé změnila výraz tohoto dominantního komplexu v období vlády Marie Terezie. Jednotná přestavba 3 výstavbou nových křídel obsluhujících reprezentační prostory vytvořila horizontálu siluety a soustavu jednotně řešených nádvoří a "Čestným dvorem", kde je do monumentální fronty hlavního průčelí začleněna i renesanční Matyášova brána V.Scamozziho.

Deset let plánovaná přestavba Bratislavského hradu předcházela v roce 1760 zahájenou přestavbu, která velkoryse zménila dosavadní goticko-renesanční podstatu tohoto komplexu. Vytvořené representační prostory s výtvarně výrazným schodištěm uvnitř hradu byly doplněny přístavbou nového paláce k východnímu průčelí - tzv. Tereziona /nedochovalo se/ a dalšími objekty a opravami exteriéru, které vytvořily v podstatě dnešní podobu areálu.

Zámek Vlašim je v konečném výrazu vytvořen dvěma klasicistními přestavbami realizovanými v začátku a polovině 19.st. Úprava nádvoří sjednoceného slepými arkádami s členěním navazujícím na koutový renesanční rizalit z první fáze je pozdně klasicistně doplněna výstavbou jihovýchodního nárožního křídla a dalšího jihozápadního objektu, které absorbovaly předchozí objekt koníren. Vysoký pilastrový řád průčelí a uzavření Čestného dvora mřížovou branou s plastikami lvů mění předchozí podobu objektu do klasicistní. Klasicistní je už vlastné i dokončující fáze přestavby zámku Vranov nad Dyjí, která projevuje tento výtvarný názor jak ve fasádách, tak interiérech representační části, zvláště vstupního prostoru k sálu předků, místností v patře jižního křídla a ložnice "Pignetelli" ve východním křídle.

 

Kláštery a kostely

Výstavba evangelických kostelů v rámci uvolnění víry, a také přestavby a dostavby stávajících kostelů.

Doplnění kláštera premonstrátů v Praze na Strahově – původně románská basilika, později prodloužená a v baroku upravená (průčelí a věže), v klasicismu došlo k doplnění kláštera knihovnou s filozofickým sálem.

Dále pak dochází k úpravě kostela sv. Ducha v Hradci Králové (nedochováno vlivem purismu).

Zrušením jezuitského řádu u nás r. 1773 (Josef II.) dochází k rušení kostelů, klášterů a jezuitských kolejí a k jejich novému využití především na sklady, ale také například na kasárny, vojenské sklady a nemocnici, jako tomu bylo např. v Brně. Tyto změny účelu kostelů nepotřebovaly velké úpravy, a tak byl objekt prakticky v původním stavu. Některé církevní stavby ovšem prošly kompletní přestavbou, jako například barokní kostel Obrácení sv. Pavla, který byl přestavěn na obytný dům. Raně gotický kostel sv. Jana v Praze byl po zrušení špitálu přestavěn na prádelnu.

 

Město

Nástup kapitalismu – nové tendence motivované řadou nových potřeb a nároků. Důležitost stavební správy, regulující stavební činnost řády a předpisy. Základní normy a předpisy, schvalovací řízení – velký vliv na formální výraz nových staveb. Přeměna domů se štíty do ulice na střechy s hřebeny rovnoběžně s průčelím. Dělení objektů požárními zdmi na celou hloubku objektů. V důsledku růstu množství pracovních sil docházelo k rozšiřování bydlení – nástavby, přístavby objektů. Vzniká nový typ pavlačového domu se záchodem na konci pavlače (jednoduchá kanalizace). Pavlačové domy vznikaly taky přestavbou starších domů, ke kterým bylo doplňováno schodiště na pavlače.

Zvyšování zástavby nadstavbami je patrné zejména v Táboře a Znojmě. Přestavovány jsou Svitavy, Karlovy Vary, Žatec (radnice), Kutná Hora a Poděbrady – většinou v důsledku požáru v centru města

Empír

Požadavky na vyšší stupeň obytného komfortu, které se projevují formou programově založenou na principu vzájemné vazby výtvarných elementů antického architektonického tvarosloví. Použití zejména dórského řádu na sloupoví i pilastrovém systému. U feudálních sídel dochází k oddělení hospodářských budov od vlastního objektu obydlí.

Město

Další modifikace nájemního domu, stejně jako v klasicismu. Ztráta významu měšťanského domu, který si sice v některých případech zachovává živnost v parteru, ovšem k jeho funkci jsou využíváni také externí pracovníci, nejen zaměstnanci z domu. Významnou empírovou přestavbou je Platýz v Praze.

 

Romantismus

Orientace na středověk, jako na nejslavnější vývojové období. Vytvářely se umělé rozvaliny v zahradách, později se přebíraly motivy z Egypta a Orientu, jakožto výraz iracionálna (kontrast k racionálnímu klasicismu). Dochází k rozdílné inerpretaci historických pramenů a tak jsou jednotlivé stavby odlišné, v závislosti na úsudku autora o středověké tvorbě.

 

Hrady a zámky

Anglická gotika se stala vzorem pro přestavbu zámku v Lednici. Stejný vzor měla i přestavba v Hluboké nad Vltavou.

 

Město

Většina přestaveb se týká převážně mimoměstských objektů. V městě šlo převážně o nové kostely v novogotickém stylu (Praha, České Budějovice, Brno)

 

Kompozice romantických objektů je klasicistní, ale formy výzdoby ukazují ke středověku, dochází tak k rozporu hlavního klasicistního pravidla, tedy že hlavní podmínkou umělecké dokonalosti projevu je jednotnost.

 

Zdroj : Doc. ing. arch. Milan Kříž, CSc. - Rekonstrukce a ochrana památek I, VUT Brno, 1988

 
<< Začátek < Předchozí 1 2 3 4 5 6 Další > Konec >>

Strana 1 z 6

Partneři webu :

 

Tip na ceník plastových oken od českého výrobce Oknoplastik.cz

 

Luxusní novostavby Praha od Finep.

 

Výhodné byty Praha, to je Sekyragroup.

 

Dřevěná eurookna Slavona.

 

Moderní vstupní dveře pořídíte výhodně od českého výrobce PERITO.

 

Do vašich oken doporučujeme venkovní žaluzie od výrobce K-system!

 

Vyberte si nové byty v Praze k bydlení, nebo na investici.

Anketa

Chcete více článků ze sekce: