http://architektura.klenot.cz/components/com_gk2_photoslide/images/thumbm/204324lev2.jpg http://architektura.klenot.cz/components/com_gk2_photoslide/images/thumbm/63333500_baracca.jpg http://architektura.klenot.cz/components/com_gk2_photoslide/images/thumbm/80566600_rome.jpg http://architektura.klenot.cz/components/com_gk2_photoslide/images/thumbm/70094300_san_marco.jpg http://architektura.klenot.cz/components/com_gk2_photoslide/images/thumbm/12691200_santa_maria_salute.jpg http://architektura.klenot.cz/components/com_gk2_photoslide/images/thumbm/81310800_firenze.jpg http://architektura.klenot.cz/components/com_gk2_photoslide/images/thumbm/36073500_pisa.jpg

Dějiny architektury

18 - Soudobá architektura - architektura po 2.světové válce

Dějiny architektury

BRUTALIZMUS 1954-1970

Základní charakteristika:
Je to moderní architektonický styl. Název vychází z francouzského béton brut, („drsný beton“). K hlavním brutalistickým tvůrcům patří Le Corbusier, v jehož
díle se náznaky brutalismu objevovaly od třicátých let. Architekt tím reagoval na přílišnou jednotvárnost funkcionalistických staveb.

Charakteristické rysy:

Uplatňuje zásadu uzavřeného půdorysu a obrysu, usiluje o vytvoření vyhraněného obrazu stavby, o jasné zdůraznění konstrukce a materiálu, povrchy
v surovém stavu v kontrastu s malými okny, svislé členění, vytvoření „zapamatovatelného obrazu stavby, jasné zvýraznění k-ce a materiálu.
Brutalismus, stejně jako modernismus, minimalismus a internacionalismus je architektonický styl bohatý na opakování a pravidelnost. Brutalismus
ovšem tuto základní koncepci obohacuje autorskými prvky, zpravidla mohutně formovanými a často také nepravidelnými betonovými plochami. Použitý
beton má strukturu získanou odléváním do záměrně drsného a hrubého dřevěného bednění (tzv. „pohledový beton“).
Častým brutalistickým prvkem, použitým mj. na Unité d'Habitation jsou mohutné betonové rozšiřující se betonové pilíře, na nichž celá budova stojí.
Zatímco architekti brutalistickými stavbami byli fascinováni, široká veřejnost je vždy spíše odmítala.

Hlavní světoví představitelé:

Le Corbusier 1887 - 1969 - jeho ,, stroje na bydlení“ (Obrovité výškové komplexy s téměř úplnou městskou infrastrukturou, s obytnými, zásobovacími a pracovními jednotkami,které obyvatelé v ,, ideálním případě“ nemusejí vůbec opouštět.
- Unité d'Habitation, Marseille (1952)  [1]
- klášter La Tourette, Francie (1960)  [2]

Peter a Alison Smithsonovi - průkopníci Brutalismu
- první škola brutalismu v Hunstatonu, Anglie – CIAM

James Stirling - Strojní fakulta University of Leicester [3]

Paul Rudolph - Oranžové krajské vládní centrum, Goshen, NY (1976)  [4]



Čeští představitelé:
Jan Melichar - Obchodní dům Prior v Olomouci

Karel Prager - Budova bývalého Federálního shromáždění  [5] (v současnosti slouží jako nová budova Národního muzea)  


BRUSELSKÝ STYL

Základní charakteristika:
Bruselský styl je vžitý název pro výtvarný styl, uplatňující se v architektuře a užitém umění v Československu na konci 50., v 60. a 70. letech 20. století. Název je odvozen od fenomenálního úspěchu, který zaznamenala československá účast na EXPU 58 v Bruselu a který motivoval československou společnost k hledání nového vizuálního stylu v architektuře a užitém umění. Obecněji ho lze definovat jako měkký modernismus. Bruselský styl vznikl jako návrat k autentické tvorbě po dekádě stalinského socialistického realismu, který znamenal pro umělce a architekty nucené začleňování ideologického podtextu do díla, dodržování stanovených forem a přísnou cenzuru.
Prvotním impulzem pro vznik tohoto stylu byl zánik socialistického realismu jako oficiálního výtvarného směru. Ve vzniklé uvolněné atmosféře byla připravována československá účast na EXPU 58, která byla později v celosvětové konkurenci oceněna Zlatou hvězdou pro nejlepší expozici. Pavilon Československa sestával ze dvou objektů, jejichž autory byli architekti František Cubr, Josef Hrubý a Zdeněk Pokorný. Prvním objektem byl samotný výstavní pavilon, druhým restaurace.

Charakteristické rysy:
Bruselský styl se oproti tomu vyhraňuje orientací na nové materiály a technologie a s nimi spjatý estetický výraz stavby, orientace na sklo, ocel a plast, na úzkou spolupráci architektů s výtvarníky. Typická je pro něj inovace, barevnost, geometrické hříčky. V architektuře pak konsensus mezi hodnotami funkcionalismu a silným výtvarným účinkem. Využívá křivkové tvary, experimentální využití laminátu a hliníku, lehké točité schodiště.

Příklady architektonických realizací:

Pavilon Z na Brněnském výstavišti - Alexa Z., Lederer F., Pospíšil Z., Denk Z., Steinhauser M. [6]
Plavecký stadion v Podolí - Podzemný R.F. [7]


[6] Pavilon Z na Brněnském výstavišti         [7] Plavecký stadion v Podolí                

ORGANICKÁ ARCHITEKTURA – PLASTICIZMUS

Základní charakteristika:
Charakterizuje ji zodpovědnost vůči okolnímu prostředí a snaha o adaptaci lidským potřebám; navrhování od půdorysu, od funkce, z níž se odvodí vnější vzhled. Velké mostní stavby se přizpůsobily přírodním liniím hor.Plasticismus spojovala s brutalismem materiálová věrnost, nicméně architektonické pojetí bylo zcela protichůdné. Na fantazijní až sochařskou architekturu z univerzálně tvarovaného stavebního materiálu, jakým je surový beton, navazoval plasticizmus na expresionismus 20.let.

Charakteristické rysy:
inspirace účelností, funkčností a přirozeností přírody, organický výraz

Hlavní světoví představitelé:
Frank Lloyd Wright 1869-1959 - Vila nad vodopádem [8]- Kaufmannova vila na řece Bear Run 1936; zdůrazňuje víc než kterákoli jiná stavba možnosti organické architektury; tvarová redukce – postup mezinárodního stylu; stavbu dramaticky začlenil do krajiny, vodopád je přímo její součástí.
- Guggenheimovo muzeum v NY (1956 -1959) - spirálová konstrukce [9]

Le Corbusier 1887-1969 – poutní kaple Notre-Dame-du-Haut v Ronchamps [10]

Erich Mendelsohn - Einsteinova věž v Postupimi [11]

Jörn Utzon [utson] 1918 - 2008 - dánský umělec, inspirující se organickou architekturou
- Opera v Sydney – estetika letících střech [12]

Alvar Aalto 1898-1976 - Protituberkulózní sanatorium v Piamu ve Finsku (1929–1933) -  krajina je součástí návrhu a součástí stavby jsou i otevřené terasy a slunce; velké balkóny a okna   
- toužil po integrované architektuře; vřadit stavbu do kontextu krajiny, klimatu, materiálových zdrojů a strukturálních technik + přizpůsobit ji lidským potřebám


Čeští představitelé:

Lubomír Šlapeta 1908-1983 - rodinné domky na severní Moravě, např. vila zvěrolékaře v Hlučíně u Ostravy


HIGH-TECH


Základní charakteristika:
Je architektonický styl , který se objevil v 70. letech 20. století . Slučuje prvky z high-tech průmyslu a moderních technologií do návrhu budov. High-tech architektura představovala vylepšený modernismus , posunula dále myšlenky modernismu využívaje ve větší míře výdobytky moderních technologií. Dá se proto říci, high-tech styl je mezistupeň mezi modernismem a post-modernismem. No je těžké s jistotou rozlišit jednotlivé styly pro jejich vzájemné prolínání se. V 80. tých letech se stává rozlišení high-tech architektury od post-modernismu ještě složitější, protože mnoho motivů a myšlenek high-tech architektury bylo převzatých do uměleckého jazyka post-modernistických architektonických škol.  

Charakteristické rysy:
Klade důraz na technologickou a technickou složku. Inspiraci našla ve funkcionalismu a konstruktivismu. Dokázala však funkčně využívat i objevů nových materiálů, vyvinutých pro potřeby letectví i kosmonautiky. Uplatňuje se zde konstrukční systém hlavně kovový s uzavřenými silnými okny, plechy z nerezové oceli a dalších lehkých kovů.Od 90.let minulého století se prosazují i tzv.inteligentní fasády,které využívají solární energii a přirozené větrání

Hlavní světoví představitelé:

Renzo Piano, Richard Rogers - Centre Pompidou (1971-1977)  [13]

Richard Rogers *1933 - Budova Lloyd's ,banka v Londýně  (1986)  [14]

Jean Nouvel *1945 – Obchodná dům na Friedrichstrasse v Berlíně (1991-1996)

Norman Foster *1935 – Banka v Honkongu (1982-1986)  [15]

Johan Otto von Spreckelsen 1929 -1987 - La Grande Arche v La Défense v Paříži  [16] - velké okno do 21.století
- je moderní stavba ve tvaru vítězného oblouku a je symbolem obchodní čtvrti La Défense. Tato novodobá pamětihodnost Paříže byla dokončená v roce 1989 k 200. výročí Velké francouzské revoluce.

Ieoh Ming Pei  *1917 - Louvre, Napoleonovo nádvoří Paříž (1984-1988) [17] - je muzeum v Paříži, které patří k největším muzeím na světě. Sídlí v palácovém komplexu Palais du Louvre, bývalém sídle francouzských králů. Vzdušná pyramida je tvořena příhradovou konstrukcí předpjatou táhly.
- Bank of China Tower , Hong Kong (1989) [18]



Čeští představitelé:

Václava Aulického - Televizní věž Žižkov , Praha (1985 -1992) [19]

Karel Hubáček * 1924 - vysílač Ještěd , Liberec (1966-1973) [20]

Dnes se u nás tímto směrem ubírá především tvorba ateliéru A PLUS Brno s mnoha vynikajícími výsledky, inspirovala se jím i Eva Jiřičná například v oranžérii na Pražském hradě i Jan Kaplický: Future Systems.

[19] Televizní věž Žižkov    [20] Ještěd
POP ART - eklekticismus

Pop art (zkratka z angl. popular art populární masové umění) je umělecký směr vzniklý v polovině 50. let a dominantní v 60. letech 20. století. Pop art byl ovlivněn populární hudbou, komerčním uměním. Charakteristické je pro něj přejímání motivů i techniky z předmětů každodenní potřeby, inspirace velkoměstskou kulturou s jejími vizuálními projevy (fotografie, film, reklama, komiksy)



POSTMODERNA


Základní charakteristika:
V architektuře (resp. v umění) pojem „postmoderna“ poprvé použil Joseph Hudnut v titulku svého článku (Postmoderní dům) již v roce 1945, běžně tento termín začal používat až americký architekt Charles Jenks ve svém díle Řeč post-moderní architektury. Základní snahou architektury je přenést ji do jazyka srozumitelného i laikovi, na druhé straně se snaží udržet i zájem odborníků, to se projevuje dvojím pohledem na architektonické dílo — laik vnímá podobnost s něčím mu známým, odborník vnímá i ovlivnění historickými slohy a jejich zvláštnostmi. Postmodernismus je široký a výstižný název, zahrnující nové tvůrčí úsilí, které zásadně odporuje teoriím a principům moderny.Snaží  se podřídit konvenci moderní architektury a volně parafrázovat architektonický odkaz minulosti. Rozhodující vliv na utváření postmodernismu měl "Pop art“. Architektura se ovšem má vyvarovat povrchního eklekticismu.

Postmoderní architektura se zcela záměrně staví do opozice k funkcionalismu a bauhausu, protože nechce tvořit pouze neosobní bydlení, ale stavby,které navazují (citují) předchozí styly.Stává se přímým protiklad moderny kde méně je více; nikoli „less is more“ ale „less is a bore“ ( méně je nuda ). Oproti mezinárodnímu stylu vytváří tzv. lokální styl (formulován R. Venturim, * 1925), jenž klade důraz na místní zvláštnosti a jedinečnost, s čímž souvisí návrat k ornamentu s odkazy na historické slohy.Je zaměřena proti citově neutrálnímu abstraktnímu funkcionalismu a jeho bytům chápaným jako „stroje
k bydlení“.

Heinrich Klotz - body postmoderny:  
1 – regionalismus místo internacionalismu
2 – fikce a obrazové vyprávění místo geometrické abstrakce
3 – už nejen funkce, ale též (hlavně) fikce, příběh
4 – už ne stroj, ale množství významů
5 – překonání utopie techniky ve prospěch poezie
6 – místo stereotypu spontánnost (místo sterility perfekcionismu improvizace)
7 – moderna = osvobození od dějin. Postmoderna = znovunalezení dějin, ducha i ironie
8 – nikoliv jako autonomní geometrická forma, ale jako forma závislá na historických a jiných regionálních podmínkách místa

Charakteristické rysy:
Příklon ke stylu „starých“ hodnot s ornamenty, barvou, symetrií, eklektickým používáním forem, čerpání z historie. Architektura se snaží překonat elitnost rozšířením jazyka architektury do různých směrů; základním principem je tzv. dvojí kódování – architektura, která oslovuje elitu i lidi z ulice.

Hlavní světoví představitelé:

Robert Venturi * 1925 – Inchestnut Hill House, Pensylvanie (1965) [21] - vypadá zepředu mohutně, ale přitom je z boku úzký;
Plán domu je, spíše než na čistě prostorově abstraktní koncepci, založený na koncepci symbolické.Je založen na představě komína, ohniště, který dům, roste skrz štít. „Dům je velký stejně jako malý“, čímž míní to, že je to malý dům ve velkém měřítku; znaky velkého měřítka jsou hlavní elementy, vnějškově výrazné prvky – velký, málo členitý dům v centrální nebo dokonce symetrické poloze + jednoduchost formy a siluety celku.


Philip Cortelyou Johnson *1906 + John Burgee - ATT-Building, [22] New York (1978-1983) – základ postmoderny
- Jonson byl první architekt v USA, který narušil téma prismatického mrakodrapu, dal mu archaizující  
hlavu a palladiovskou podnož.  

Mario Botta – vyvinul koncem 70.let ve Švýcarsku typ rodinného domu, který se stal vzorem pro evropskou postmodernu.Dům symetrického pravoúhlého nebo kruhového půdorysu, se zasklenou stříškou, působí účinným kontrastem plné fasády a rozměrného okna.
-  Casa Rotonda , Švýcarsko (1980-1982) [23]

Charles W. Moor 1925 -1993 -  Piazza d´Italia, [24]náměstí uprostřed New Orleans (1977-1978) – Antická architektura vystavená jako zboží v obchodním domě a k dispozici pro každého. Teatrální náměstí, antické tvarosloví; působí jako jevištní kulisa; důvtipně provedená úprava klasického sloupového řádu
- sloupy jsou z nerez oceli  
- neonové trubky obíhají sloupy v místě pod hlavicemi.


STRUKTURALISMUS

Základní charakteristika:
Strukturalismus je vědecký přístup, který se rozvinul v první polovině 20. století především v literatuře, architektuře a zejména v lingvistice, kde se uplatnil při analýze stavby jazyka. Zdůrazňuje význam struktur, tj. celkového uspořádání složitých systémů a vztahů mezi jejich prvky. Jeho zakladatelem byl Ferdinand de Saussure. Významným průkopníkem strukturalismu byl francouzský antropolog Claude Lévi-Strauss.  

Aldo van Eyck 1918- 1999 - Hubertus House, Amsterdam (1959) [25]

Herman Hertzberger - administrativní budovy na Centraal Beheer
- budova školy Montessori v Delft


Čeští představitelé:

Karel Hubáček a Miroslav Masák – původní obchodní dům Ještěd, Liberec (v minulosti OD Tesco) [26]



ARCHIGRAM
(Architecture Telegram - utopická tendence)

Základní charakteristika:

Teoretické dílo šesti britských architektů: Peter Cook, Dennis Crompton, Warren Chalk, David Greene, Michael Webb a Ron Herron
Skupina se dala dohromady začátkem 60. let – uvedli publikaci nazvanou Archigram - název potom přešel i na jejich skupinu, činnost skupiny spočívala v tom, že architektura, kterou vytvářeli byla jenom v nákresech. Vypracování konceptu nové architektury zcela důsledným využitím vědeckých poznatků a technických vymožeností.Živý svět budoucnosti podle Archigramu byl vybaven roboty, kteří mezi sebou komunikují a jsou ochotnými služebníky svých pánů. Vliv utopistů na architekturu je enormní. Roku 2002 získala skupina Archigram cenu Royal Gold Metal for Architecture. Ani jeden z jejich návrhů nebyl realizován.

Charakteristické rysy:
Jednalo se o  sdružení architektů, kteří s pomocí:
1) nové techniky – občas ještě nevynalezené, v některých případech i nevynalezitelné;  
2) a kosmonautického vybavení rozšířili možnosti městského života

- užívali k tomu výměnné buňky, pohyblivé budovy
- kreslířská dokonalost jejich nápadů a výtvorů
- sklon k technicismu – budovy ať správní nebo kulturní mají ráz velkých strojů, motorů a naftových rafinérií
- projekty ovlivněny L.I.Kahnem, podněty z průmyslové výroby, literaturou science fiction, kybernetikou a technikou kosmonautiky.
- po stránce grafické patrný vliv comicsů, většina prací příchuť ironie
- jejich myšlenky našly ozvěnu i u některých skupin mimo Anglii, např. u Metabolismu

Hlavní představitelé - návrhy:

Peter Cook *1936 - Plug-in City - obrovské příhradové megastruktury, do nichž se zasouvají jeřábem prefabrikované buňky různých f-cí – blízké představám pařížského urbanisty Yona Friedmana, avšak počítá se s opotřebováním a nahrazením novými technicky dokonalejšími buňkami – architektura se stává konzumní jako auta a jiné spotřební zboží a město se kybernetickým řízením neustále obnovuje – metabolicky, jako živý organismus.

Ron Herron *1930 - Walking City [kráčející město] – v němž obytné moduly, propojené mezi sebou na způsob zásuvného stavebnicového systému, umožňovaly, aby kráčeli nejen obyvatelé, nýbrž i celá města, podle potřeb řídících se nabídkami pozemků a infrastruktury.

METABOLISMUS - Japonsko
(Metabolist Movement - – utopická tendence)

Základní charakteristika:
Metabolismus je architektonický směr , který vznikl v 60. a počátkem 70. let v Japonsku . Orientoval se na rozvoj a změnu architektonických komplexů a jednotlivých staveb v čase na úkor spojení stacionárních a proměnných prvků v jejich struktuře. Skupina radikálních japonských urbanisty , působících od roku 1960 reagujících na bouřlivý rozvoj japonských průmyslových měst a na jejich přelidnění na život v ohroženém prostředí velkoměst aplikuje tradiční poznatky o toku a přeměně ( metabolismu ) energií v organismu. Své utopické projekty zakládají na cyklické funkční obnově velkostruktůr a v jejich rámci i malých struktur. Inspirováni Le Corbusierem začali japonci v 50.letech 20. století zavádět moderní myšlenky a technologie. Mladá generace, k níž patřili Kiyonori Kikutake, Kisho Kurokawa, Fumihiko Maki, Masato Otaka a Kenzo Tange, si uvědomila souvislosti mezi moderním utvářením prostoru a potřebami domácí tradice. Tato skupina radikálních japonských architektů  (urbanistů) sdílela s Archigramem - pojetí budovy jako spotřebního artiklu dočasné hodnoty
- světová výstava v Osace 1970 byla poslední příležitostí jejich společného vystoupení

Charakteristické rysy:
Metabolisti nesouhlasili s předcházejícího vývinem měst a urbanistickými prostředky jejich řešení, neboť neodpovídají dynamickým proměnám života. Opouštějí tradiční architektonické myšlení v pojmech funkce a tvar a zdůrazňují prostor a jeho funkční proměnlivost. Do centra své koncepce položili ideu nezakončenosti a stálé změny architektonické kompozice. Snaží se vytvořit takové podmínky, které umožní jednotlivým stavbám a jejich komplexem měnit se a rozvíjet v čase a prostoru. Jejich teoretické městské prostory čerpaly ze sci-fi vizí, byly prodchnuty pocity neustálého pohybu a proměnlivosti. Někteří členové skupiny projektovali jednotlivé budovy – jinak se ale Metabolsité věnovali především dialektickému řešení napjatého vztahu mezi veřejným a soukromým prostorem, přičemž ten soukromý si představovali v podobě těsných, prostorově omezených buněk, které ovšem bylo teprve třeba vynalézt.

Hlavní světoví představitelé:

Kenzo Tange 1913-2005 - sportovní hala pro letní olympiaádu,Tokio (1964) [27]
- rozhlasové centrum, Jamanaši (1967)

Kisho Kurokawa 1934-2007 - Nagakinská kapsulární věž v Tokiu (1971) [28]




MINIMALISMUS

Základní charakteristika:
Umělecký směr, který se v 50. letech 20. století objevil v sochařství a malířství a postupně se rozšířil i do dalších oblastí, především hudby ale i architektury, designu, filmu, literatury či filosofie. Vznik tohoto směru bývá vysvětlován jako reakce na subjektivní pojetí abstraktního expresionismu. Minimalistická díla bývají vytvořena z elementárních atributů, používají většinou jednoduchou geometrickou formu a bývají prezentována jakoby nezúčastněně. Použití jednoduchých prostředků slouží pro dosažení maximálního účinku. Odstranění všeho nepodstatného umožňuje divákovi, posluchači nebo čtenáři intenzivně vnímat základní a důležité složky díla. Minimalistickou architekturou je označována tvorba odproštěná od formálních projevů, nekomplikovaná a celkově věcná. Všeho je pokud možno co nejméně - materiálů, detailů, forem… Minimalisté si libují v kubických tvarech, čistých a přesně vedených linkách a snaží se stavební prvky zjednodušit na funkční minimum, aby celá stavba působila vyváženým a klidným dojmem.

Charakteristické rysy:
Minimalismus se v mnoha podobách objevuje především v interiéru, kde se vyznačuje střídmostí, redukcí forem i materiálů. Minimalistické stavby jsou především ze skla, dřeva, kovu a běžných stavebních materiálů.Rozvíjí estetiku elementárních geometrických tvarů. Perfekcionismus a čistota jejich provedení a pojednání jde na hranici možnosti, přesnost řemeslnické práce a exaktních detailů, ostré hrany.

Hlavní světoví představitelé:

Ludwig Mies van der Rohe – Farnswoth House, Chicago (1945-1951) [29]

Tadao Ando *1941  - japonský architekt, podle Tadaa Andóa jsou důležité pro architekturu tři věci:
•  původní materiály – tj. pohledový beton a nenatřené dřevo (materiál je pro Andóa extrémně důležitou součástí konceptu. Pokouší se používat materiály – ať už přírodní či uměle vyrobené – v původní podobě bez následného opracování; standardní velikosti betonových bloků a skleněných tabulí zůstávají v původních rozměrech, dále neděleny),
•  čistá geometrie jako v Pantheonu, která tvoří základ pro konstrukci,
•  příroda – ne divoká, ale příroda upravená člověkem, která tvoří s tou divokou chaotickou přírodou kontrast.  
-  Konferenční centrum,Weil am Rhein, Německo (1993) [30]
- Church of Light, Japonsko [31]
- Galleria Akka, Osaka, Japonsko (1988)  
- Church on the Water, Tomamu, Japonsko (1988)
- Modern Art Museum of Fort Worth,Texas, USA (2004)

Peter Zumthor - švýcarský architekt, student interiérové architektury, pracoval jako památkář, pozdejí profesor na Universitá della Svizzera Italiana v Mendrisiu, později zakládá Ateliér Zumthor
- Museo de Arte (Kunsthaus), Bregenz (1997) [32]
- Termální lázně, Vals, Švýcarsko (1996)
- Obytný soubor Spittelhof, Biel-Benken, Švýcarsko (1996) [33]
- Atelier Zumthor, Haldenstein, Švýcarsko (1986) [34]

Jacques Herzog a Pierre de Meuron (oba *1950) – švýcarská architektonická kancelář Herzog & de Meuron (vznik 1978)
- Galerie Goetz, Mnichov, Německo (1992)
- Vinice Dominus v Napa Valley, Yountville (1995-1997) [35]
-  New Tate Gallery, Londýn, Velká Británie (2000)
- Prada - obchod a kanceláře, Tokio, Japonsko (2000-03) [36]
- Rehab - sanatorium pro postižené , Basilei, Švícarsko (1998-2001) [37]
- Fotbalový stadion St. Jakob, Basilej, Švýcarsko (2002)  
- CaixaForum Madrid, Madrid, Španělsko (2008)
- Národní stadion, Peking, Čína (2008)

David Chipperfield *1953 – britský architekt
- Galerie Am Kupfergraben 10, Berlín, Německo (2007) [38]
- Muzeum moderní literatury, Marbach am Neckar, Německo (2006)
- Rozšíření Folkwang-Museum, Essen, Německo (2010)

Álvaro Siza *1933 - portugalský architekt
Ian Moore * 1958 - Novozélanský architekt

Čeští představitelé:

Ladislav Kuba a Tomáš Pilař - Fakulta chemicko-technologická Univerzity, Pardubice [39]



DEKONSTRUKTIVISMUS

Základní charakteristika:
Dekonstruktivismus, aktuální architektonický trend 90. let, je nejspíše neoriginálnější architektonickou koncepcí druhé poloviny 20. století. Ani
dekonstruktivismus se ale nevyhnul vzorům, protože se odvolává na ruský konstruktivismus, jak to dříve shrnul P. Johnsona (1988), který  prohlásil, že
,, dekonstrktivismus není žádný sloh“, ale představuje prý jen práce umělců podobného myšlení. Filizofický základ pojmu, který zavedl v roce 1967
Jacques Derrida, vychází myslitelů 19. a 20. století: Marxe, Foucaulta, Adorna. První výstavy Deconstructivist Architecture v MOMA v New Yorku (1988)
se zůčasnili Frank O. Gehry, Peter Eisenman, Daniel Liebeskind, Zaha Hadid, Rem Koolhaass, Bernard Tschumi a rakouský tým Coop Himmelblau.   

Dekonstrukce se odpoutává od tradičních protikladných pojmů. Samotný termín se vzpírá přesné definici, neboť pro něj neexistují žádné parametry.
Rozložení tvarů do fragmentů, které jsou pak jakoby dodatečně a nahodile znovu skládány v nový celek, překryv odlišných úhlově posunutých
půdorysných plánů, vyvažování různě nakloněných ploch, nepravoúhlé geometrické tvary a celkový vzhled, který jako by byl jen okamžitým zachycením
procesu vzniku, než ustálením v definitivním tvaru - to vše jsou motivy vycházející především z výtvarného chápání architektury. Stavební deformace
(naklánění, úhlové natáčení částí, rozbíhání linií, rotace, prostupy, měřítkové skoky, atd.) nerozrušují vizuální ani konstrukční soudržnost stavby, ale
zesilují její expresivní charakter.

Charakteristické rysy:

Dekonstruktivismus v architektuře vyšel z postmoderny. Je charekteristický kouskováním, posouváním povrchů a vlnitými tvary, které schválně křiví a rozrušují architektonické prvky. Výsledný vzhled budovy vyvolává pocit nepředvídatelnosti a přitom kontrolovaného chaosu.

Formální rysy dekonstruktivismu:
•  odklon od horizontály a vertikály
•  používání ostrých úhlů a pootáčení geometrických těles o různé úhly
•  zdánlivě nelogické a odvážné konstrukce, které často působí labilním či provizorním dojmem.

Hlavní světoví představitelé:

Frank Owen Gehry *1929 - americko – kannadský architekt  
-  Vitra Design Museum,Weil am Rhein, Švícarsko (1994) [40]
- Guggenheimovo muzeum,Bilbao (1997) [41]
+ Vlado Milunič - Tančící dům, Praha  (1996) [42]
- Walt Disney Concert Hall, Los Angeles, Kalifornie, USA (2003)
- MIT's Stata Center Cambridge,Massachusetts (2004)

Zaha Hadid *1950 -  Hasičská zbrojnice firmy Vitra, Weil am Rhein, Německo (1993) [43]
+ Schumacher - MAXXI - muzeum umění 21. století, Řím, Itálie (2009)

Bernard Tschumi *1944 - švýcarský architekt
- Parc de la Villette , Paříž , Francie (1983-1998) [44]

Čeští představitelé:
Vlado Milunič *1941 - český architekt chorvatského původu
+ Frank Owen Gehry - Tančící dům, Praha  (1996) [42]

Josef Kiszka a Barbara Potysz - Gymnázium v Orlové (1996) [45]


SOUČASNÁ ARCHITEKTURA V ČESKÉ REPUBLICE PO ROCE 1989 [Sametová revoluce]

Po roce 1989 rozpad státních projektových ústavů, zakládání vlastních arch. ateliérů
- výstavba především peněžních ústavů, používání drahých exkluzívních materiálů, bez konceptu
- v druhé půli 90.let boom hypermarketů
- prosazení kvalitní architektury naráží zejména na nekompetentnost, nevzdělanost úředníků pracujících ve schvalovacích a povolovacích institucích, v neposlední řadě je to i pokleslý vkus investorů a všeobecně vkus společnosti kulturně zcela zdevastované komunistickým režimem
- mladá generace architektů nezasažených minulým obdobím teprve dorůstá
- situace se postupně lepší
- škála formálních projevů
- celkově je patrná převaha kulturního postoje nad neuváženými experimenty

Puristická a minimalistická linie sledující perfekcionismus arch. formy  - Alena Šrámková, Emil Přikryl, Josef Pleskot, Ladislav Lábus, Václav
Králíček, Tomáš Novotný, Ivan Kroupa, Petr Kolář, Aleš Lapka, Jan  
Šépka, Lev Lauerman, Markéta Cajthamlová,…
Neomoderní linie – především brněnští architekti - Aleš Burian, Gustav Křivinka, Ludvík Grym, Jindřich Škrabal, Martin a Viktor Rudišové, Petr Pelčák,
Petr Hrůša, Jiří Suchomel, Tomáš Brix, ...
Expresionistická linie vázaná k modernímu slovníku nebo ke kubistickému skulpturalismu  - Jan Línek, Michal Brix, Vlado Milunič, Josef Kizska,  
Barbara Potyszová, Jiří Střítecký, Petr Franta,  
Michal Gabriel, Jan Hančl aj.
Architektura Hi-tech – brněnský tým Tuza, Uhlíř, Černý na administrativních a průmyslových stavbách Jihomoravské plynárenské v Brně, Radim
Kousal – Knihovna Smíření v Liberci, Roman Koucký – stavby mostů.
Rustikalismus – Jiří Mojžíš

Eva Jiřičná, Jan Kaplický

Stavby:

Peněžní ústav ČSOB, České Budějovice - Martin Krupauer, Jiří Střítecký (1993- 1995)
Pojišťovna Kooperativa, Brno – Jindřich Škrbal, Jan Sapák, Ludvík Grymm (1998- 1999)
Polyfunkční budova – Zlatý anděl, Praha – Jean Nouvel (2000) [46]
Vědecká knihovna, Liberec – Radim Kousal (1997-2000) [47]
Obytný soubor ,, Hvězda“, Praha – Vlado Milunič (1996-1999)



SOUČASNÉ ARCHITEKTONICKÉ TENDENCE V EVROPĚ A VE SVĚTĚ

- absence stylových definic, pluralitní architektura
- ekologická architektura a architektura topografické inverze, biomorfní tvary (Future Systems, Fosterovy poslení projekty)
- pokračují i dekonstruktivistické tendence
- vliv počítačových technologií na samotný proces vzniku díla, užívání animačních metod (Greg Lynn)
- zánik postmoderny ... sklouzla k formálnímu opakování historických témat
- přes globalizaci (unifikující témata, formy a módy) nemá rozmanitost dnešní architektury v minulosti obdoby, což je dáno zejména spjatostí architektury s kulturními a historickými tradicemi jednotlivých míst
- návrhy staveb designery

Hlavní světoví představitelé:    
Kaplický
Rogers
Liebeskind
Koolhaas
Hadid
MVRDV
Foster
Herzog, DeMeuron
Mecanoo
NOX
Piano
Ten Arquitectos
Tschumi
Un Studio
ASymptote
Greg Lynn
Shigeru Ban
Calatrava
Coop Himmelblau
Gehry
Grimshaw – Eden project
Steven Holl



 

4-Architektura románského slohu

Dějiny architektury

Románský sloh se prosadil ve stavitelství a výtvarném umění  v  zemích  západní,  jižní  a  střední  Evropy. Východ  Evropy  byl  v  té  době  ovlivněn  byzantským stylem. Přesněji  můžeme  datovat  dobu  předrománskou  na 10. Stol, a dobu románskou na 11.-13. Stol (ve Francii pouze do pol. 12. Stol.) Románská architektura, jak název napovídá, původně čerpala  z umění  a  znalostí  pozdní  antiky.  Týká  se  to především  dnes  označovaného  předrománského období  v 10.  Století.  Románská  architektura  v 11. století byla  již ovlivněna politickou obnovou Evropy a rozvojem  křesťanství,  které  vedlo  k rozvoji stavitelství. Stavěly se především sakrální stavby Relativní  rozšířenost  slohu a vzájemnou podobnost  stavebních  struktur po Evropě byla umožněna poměrně značnou mobilitou středověkého  lidu. Navzdory mnoha moderním  představám  o  životě  před  průmyslovou revolucí nejen šlechta a rytíři, ale  i kupci, řemeslníci, mniši, misionáři a putovali Evropou a roznášeli a sdíleli tak mimo jiné znalosti potřebné ke konstrukci staveb.

 

Charakteristické znaky nového slohu


Rozvoj  románské  architektury  a  umění  byl  úzce  spjat  s  dokončením  christianizace Evropy,  neboť  noví  věřící  potřebovali  prostory,  kde  by  se  mohli  shromažďovat k liturgickým  obřadům  a  kázáním.  Stavěly  se  dva  základní  typy  kostelů,  baziliky  a rotundy. Oba měly  svůj  předobraz  v  antickém  stavitelství.  Bazilika  byla  obdélníková stavba,  jejíž  vnitřní  prostor  byl  podélně  rozčleněn  sloupořadím  do  tří  i  více  lodí. Původně sloužila  jako  tržiště nebo soudní budova. V křesťanském  chrámu byla hlavní loď  podstatně  vyšší  i  širší.  Na  východní  straně  ji  ukončoval  polokruhový  výklenek  – apsida,  v  němž  bylo  umístěno  kněžiště.  Uprostřed  kněžiště  stál  oltář,  u  kterého  se  sloužila  mše.  Vnitřek baziliky osvětlovala okna umístěná v horní části zdí,  jež vymezovaly střední  loď. Součástí stavby bývaly věže. Také  rotunda,  jednoduchá  stavba kruhového půdorysu  s kuželovitou  střechou, byla  známa  již ve  starověku. Římané  je užívali především  jako hrobky. Křesťané  je  začali  stavět na místech, kde  si připomínali významné události  z  života  svatých  nebo  jejich  mučednickou  smrt.  Rotundy  mívaly  jednu  i  více  apsid.  Typickou románskou stavbu představují benediktinské kláštery, jejichž neodmyslitelnou součástí bývala bazilika. V románském slohu byly postaveny  také světské stavby, zejména hrady. Sloužily především  jako pevnosti na obranu  před  nepřítelem,  proto  byla  velká  péče  věnována  jejich  obrannému  systému.  Tvořily  ho  hradby, hradní příkopy a věže. Součástí hradu byl obytný palác. Sídlili v něm panovníci nebo  jejich správci, později si opevněná sídla začala zřizovat také šlechta. Na stavbu románských kostelů a hradů se začal používat kámen, zatímco v některých zemích (patří mezi ně  i Čechy  a  Morava)  se  dosud  stavělo  především  ze  dřeva.  Nepravidelné  a  nestejně  velké  kusy  kamene  se spojovaly dohromady větším množstvím malty. Zdi bývaly důkladné, široké několik metrů. Není divu, že málo členité  stavby  působily  mohutným  až  těžkopádným  dojmem. Mezi  typické  znaky  románského  slohu  patří půlkruhový oblouk. Najdeme ho u vchodů a oken, ale  také  jako valenou klenbu. Používala se vedle plochých trámových stropů k překlenutí vnitřních prostor. Kromě toho  již znali stavitelé křížovou klenbu (opírající se o dva  oblouky).  Tíha  klenutého  stropu  spočívala  na  masívních  zdech  a  sloupech,  které  byly  zakončeny ozdobnými hlavicemi.  Těžké  zdivo neumožňovalo  stavět  širší dveřní  ani  okenní otvory. Okna  věží  a  velkých sálů v hradních palácích bývala sdružena dvě až čtyři vedle sebe, oddělena sloupky. Vchody zdobily umělecky zpracované portály.

 

5-Architektura románského slohu v ČR

Dějiny architektury

Rotundy

Sv. Jiří na hoře Říp

Poprvé se v písemných pramenech zdejší rotunda připomíná k roku 1126,  kdy  nechal  kníže  Soběslav  I.  na  paměť  vítězství  v  bitvě  u Chlumce  stávající  kostelík  opravit  a  rozšířit  o  západní  kruhovou věž.  Z  této  skutečnosti  plyne,  že  stavba  byla  založena  již  dříve. Románská rotunda byla původně zasvěcená svatému Vojtěchovi. Kostel,  jehož zasvěcení bylo mezitím změněno na sv. Jiří, se v 17. a 18. století stal oblíbeným poutním místem

 

Sv.Petra a Pavla v Budči (u Prahy)

Rotunda,  původně  zasvěcená  pouze  sv.  Petru,  byla postavena  z  příkazu  knížete  Spytihněva  I.  někdy  po roce 895. Zdivo mírně nepravidelné kruhové stavby o průměru  přes  8  m  je  z  velké  části  původní.  Jde  o nejstarší  dodnes  funkční  stavbu  na  našem  území. Hranolová  věž  na  severní  straně  přibyla  někdy  ve  2. pol 12. stol.

 

Sv. Kateřiny ve Znojmě

Románská  rotunda  Zvěstování  Panny  Marie  ve  Znojmě  byla založena  velmi  pravděpodobně  jako  součást  Znojemského hradu, a  to uprostřed  rozsáhlého předhradí. Byla vybudována  v roku 1019, nebo až ve druhé polovině 11. století, První nepřímá zpráva o existenci  rotundy  je  z  roku 1100, kdy  zde  slavil  svatbu kníže  Bořivoj  II.  Kdy  změnila  rotunda  patrocinium  na  zasvěcení svaté  Kateřině  není  doloženo,  nejpozději  se  tak  mohlo  stát začátkem 13. století.

 

Sv. Kateřiny v České Třebové

Pozdně románská rotunda svaté Kateřiny pochází z první poloviny 13. století. Byla postavena v centru osady založené na výšině nad pravým  břehem  řeky  Třebovky  po  roce  1200  během  tzv.  české kolonizace  prováděné  premonstrátským  klášterem  v  Litomyšli. Samotné  město  Česká  Třebová  bylo  založeno  až  ve  druhé polovině  13.  století  během  tzv.  německé  kolonizace  za  vlády Přemysla Otakara II.Sv. Martina na Vyšehradě
Je nejstarší zachovanou stavbou v oblasti Vyšehradu a současně i nejstarší zachovanou rotundou na území Prahy. Byla  postavena  za  krále  Vratislava  II.  (panoval  v  letech  1061  až 1092),  tedy  v  poslední  třetině  11.  století.  Zřejmě  sloužila  jako farní kostel vyšehradského předhradí.


Baziliky

Sv. Jiří na Pražském hradě

Byla  založena  roku  920. S  výjimkou průčelí a  některých  prvků  interiéru  si  kostel uchoval  svůj  románský  charakter  daný přestavbou  po  požáru  Pražského  hradu  v roce  1142.  Vlastní  kostel  je  trojlodní bazilika  se  dvěma  věžemi  v  průčelí, čtvercovým kněžištěm s apsidou a trojlodní kryptou. Kaple  svaté  Ludmily  a  většina  nástěnných maleb pochází z počátku 12. století.

 

Sv. Prokopa v Třebíči

Trojlodní  bazilika  s dvěma věžemi vystavěna v 13. století, na  místě  původní  mariánské kaple.

 

Nanebevzetí Panny Marie v Tismicích (u Prahy)

vzácně zachovaná trojlodní románská bazilika z konce 12. století. Unikátní gotická Madona na hlavním oltáři (dnes kopie) pochází z období kolem roku 1420.


..další  Zdíkův palác je torzo románské budovy na Václavském náměstí v Olomouci, z 12. století. Kostel Stětí svatého Jana Křtitele v Praze - Dolních Chabrech z 12. století Černá věž na Pražském hradě z 12. Století (za Karla IV. tzv zlatá věž)

 

6-Gotická architektura v Evropě

Dějiny architektury

Gotický sloh vznikl postupným vývojem ze slohu románského. Začíná se projevovat od druhé poloviny 12. století a pokračuje ve vrcholném středověku zhruba po další  tři století.  Jako svébytný architektonický sloh vznikla ve střední Francii, přesněji v  Île-de-France  (kraj v okolí Paříže) a odtud  se postupně  rozšířila do většiny ostatních zemí  západní  a  střední  Evropy.  Velice  brzy  se  objevila  v  Anglii,  později  také  na  Pyrenejském  poloostrově,  v Německu a dalších zemích střední Evropy. Zvláště v Itálii vytvořila gotika zvláštní směs s románskými, antickými a byzantskými vlivy. V Itálii se také zrodila renesance, která postupně gotiku zcela vytlačila.  
Název  „gotika“  zavedli  italští  humanisté,  kteří  ji mylně  spojovali  s  Góty,  jejichž  umění  bylo  považováno  za barbarské. Tito humanisté totiž za barbarskou a „odporující každému dobrému vkusu“ považovali i samu gotiku. Naopak veliké pochopení pro gotiku měli někteří barokní architekti, například Francesco Borromini či Jan Blažej Santini-Aichel. Ve  Francii  byl  tento  sloh  nazýván  „style  ogival“  –  sloh  lomený.[1] Gotika  na  rozdíl  od  románského  slohu  již nedosáhla plného rozšíření po celé Evropě, ale především její západní a centrální části. Vliv gotiky na územích s vlivem pravoslavné církve na  tamější umělecké cítění byl značně  limitovaný. Ve vzniklém stylu  je do  jisté míry obsažena  filozofie  směřování  za  Bohem,  která  je  po  formální  stránce  vyjadřována  vertikalismem,  oproti románskému slohu došlo především u staveb také k značnému prosvětlení a „odhmotnění“.  

Znaky architektury:
Vertikalismus  v samotné stavbě i v jednotlivých jejích částech. Optický dojem odhmotnění a přiblížení k Bohu Lomený oblouk  který  prochází  vývojem  od  širokého  a  méně  lomeného  až  k  vysokému  ostře  zalomenému.
Tento oblouk je používán v oknech, portálech a všech zdobných částech stavby, i v uměleckém řemesle. Podle tvaru oblouku lze určit i léta vzniku. Vnitřní opěrný systém, který se skládá z klenebních žeber svedených do přípor předsazených před pilíři. Váha stropu  je  tak  převedena  do  úzkých  partií,  což  umožnilo  postupně  odlehčit  zdi  a  zaplnit  je
rozsáhlými okenními plochami.
Nejpokročilejším příkladem je soukromá královská kaple Sainte Chapelle  v  Conciergerie  v  Paříži,  která  bývá  nazývána  gotickým  skleníkem. 
Klenební  žebra  v průběhu vývoje gotiky ztratila nosnou funkci a stala se dekorativním prvkem.
Vnější  opěrný  systém  používaný  zejména  u  gotických  katedrál  je  pomocným  činitelem  podpírajícím  z  vnější strany pilíře, které zachycují tlak klenby. Skládá se z opěrných oblouků a opěrných pilířů.
Mezi nejrozšířenější zdobné prvky patří fiály (drobné věžičky), které zdobily střechu i umělecké řemeslo.
Dalším oblíbeným prvkem byly chrliče.

SAKRÁLNÍ STAVBY
Francie

Saint-Denis
Za  první  gotickou  stavbu  je  obecně považována  přestavba  chrámu benediktinského  kláštera  Saint-Denis nedaleko  Paříže,  který  vznikl  před polovinou 12. století.

Notre-Dame de Paris
stojí na ostrově Île de la Cité v Paříži. Její stavba byla zahájena v roku 1163 a po 182  letech, roku 1345 byla dokončena. Patří mezi skvosty středověké architektury hlavně pro svůj unikátní přechod od pozdně románské ke gotické architektuře. Průčelí je zdobeno četnými sochami. Výška věží je 69 m.

Chartres Jedna z největších gotických katedrál.  (délka 130 metrů, šířka 32 (loď) 46 (transept) metrů, výška 37 metrů, rozpětí kleneb 16,4 metru. Po několika požárech původního románského kostela začalo buování novostavby roku 1194. Katedrála byla slavnostně vysvěcena 24. října 1260 za přítomnosti francouzského krále Ludvíka IX. Obohacována o další, spíše drobnější stavby, například některé kaple byla i později

Remeš trojlodní katedrála  1211-1311. (Velice podobná Notre Dame v Paříži).

 

Německo

Marburg 1235-1283. Trojlodní stavba čistě v gotickém stylu

Freiburg katedrála 1190-1513

Annaberg kostel Sv.Anny 1499-1520

 

Španělsko

León 1205 . Trojlodní katedrála nevíce se podobající francouzskému schématu.

Burgos 1221-1567.Trojlodní katedrála podle francouzského schématu s jednolodním transeptem

Sevilla 1402-1506. Pětilodní bazilika s postranními kaplemi

 

Itálie
Siena   Dóm z období kolem roku 1300


Florencie  Stavba  florentské katedrály byla  zahájena na  zakázku florentské  republiky 8.  září 1296, ale  z různých důvodů  se práce naplno  rozběhly až v roce 1357 podle nových plánů Francesca Talentiho. Jeho dílem jsou mohutné křížové žebrové klenby ve všech lodích i plán, vytvořit nad křížením ohromnou kupoli o  šířce všech  tří  lodí. Rozšíření  se dočkal  i  chór. Podélný  trakt byl dokončen  roku  1378.  Čtyři  pole  hlavní  lodi mají  rozměry  20  x  20 metrů  a  výšku  40 metrů. Interiér proto působí nesmírně pádným, monumentálním dojmem. V roce 1386 byly budovány
základy chórového závěru a roku 1389 byly budovány pilíře křížení.  (Kopule je renesanční 1420-1434,  vstupní průčelí je novogotické z roku 1887)

Anglie
Wells  Trojlodní katedrála s dvěma příčnými loděmi 1220-1363

 

Salisbury  katedrála 1220-1258.  Nejčistší příklad stylu early english (synonimum ranní gotiky)


OBYTNÉ DOMY, PALÁCE…
Francie
Avignon  Papežský palác  


Itálie
Siena  Palazzo pubblico, 1289. Monumentalizovaná forma
obytného domu s cimbuřím. Věž ve stylu
středověkých věží.  


Benátky  Dóžecí palác 1309-1442

Ca’ d´Oro  15. století. Palác s nesymetrickým průčelím
s kontrastním členěním trojpodlažními lodžiemi

 

28 - Vývoj památkové péče ve 2. pol. 20.století

Dějiny architektury

První instituce a různé zákony a nařízení, které se zabývaly památkovou ochranou vznikaly od 1. poloviny 19. století. Zároveň v rámci vlasteneckého hnutí byly zakládány různé spolky, jako byla Společnost vlasteneckých přátel umění a Společnost přátel vlasteneckého muzea (později Národní muzeum). Vznikl Archeologický sbor při Národním muzeu, který v roce 1953 začal vydávat časopis Památky archeologické a místopisné.

Památková péče u nás vznikla ale až v polovině 19. století. 31.12.1850 bylo vydáno císařské rozhodnutí, kterým byly dány stavební památky pod ochranu ministerstva obchodu, průmyslu a veřejných prací, a zároveň byla zřízena Centrální komise pro výzkum a zachování stavitelských památek. V českých zemích bylo v rámci této komise ustanoveno 14 zemských konzervátorů pro Čechy a jeden pro Moravu. Jejich hlavní činností bylo pořizovat soupis památek a dohlížet na to, aby tyto památky nebyly ohrožovány. Centrální komise mimo jiné zřídila také archiv plánů stavebních památek. V roce 1872, kdy již více než deset let fungovala pod ministerstvem kultury a vyučování, byla přejmenována na Centrální komisi pro péči o památky. Důvodem bylo rozšíření zájmu i na památky movité. Vzhledem k tomu, že stále neexistoval památkový zákon, neměla tato komise v podstatě žádnou nařizovací pravomoc.

V roce 1911 byl při Centrální komisi zřízen Památkový úřad se sídlem ve Vídni, ještě v roce 1918 byl zřízen také Zemský památkový úřad pro České království. Morava a Slezsko zůstaly pod patronátem Vídně.

Období první republiky přineslo hned několik nových institucí. V první řadě byl Zemský památkový úřad pro České království změněn na Státní památkový úřad, který samozřejmě rozšířil svoji působnost na celé území republiky. Vedle tohoto úřadu byly založeny ještě Státní fotoměřický ústav pro dokumentaci památek a Státní archeologický ústav pro výzkum archeologických památek.

Po druhé světové válce byla zřízena Národní kulturní komise pro správu státního kulturního majetku, která sídlila v Praze a Bratislavě. Důvodem vzniku této komise byla skutečnost, že na základě Benešových dekretů přešla řada zámků a hradů do vlastnictví státu.

Roku 1947 vznikl v Praze speciální rekonstrukční ateliér (atelier R pražského Stavoprojektu), který měl za úkol obnovovat jak jednotlivé památky, tak i celé památkové rezervace. Z tohoto ateliéru vzniklo v roce 1956 SÚRPMO, Státní ústav pro rekonstrukci památkových měst a objektů.

Roku 1950 vyhlásila vláda 30 měst za památkové rezervace, z toho 22 na území dnešní české republiky. Vzhledem k době se jedná o významný úspěch památkové péče u nás.

K velkým změnám v organizaci památkové péče došlo v roce 1952. Státní památkový úřad byl přeměněn na Státní památkový ústav a památkovým orgánem se místo něj staly krajské odbory školství, věd a umění. Zároveň de facto byla ukončena činnost Národní kulturní komise, neboť ta byla přeměněna na poradní sbor ministra, který se ovšem nikdy nesešel, a její agenda byla společně s agendou Státního památkového ústavu a Státního fotoměřického ústavu sloučena pod nově vzniklou Státní památkovou správu. Ta byla zřízena pod ministerstvem školství a osvěty. Měla na starosti jak evidenci památek, tak i jejich průzkum a údržbu. Vedle kulturních památek dohlížela také na ochranu přírody.

První zákon týkající se památkové péče byl vydán v roce 1958. Jednalo se o zákon č. 22/1958 Sb., o kulturních památkách, který platil až do roku 1988, kdy vešel v platnost dodnes platný zákon o státní památkové péči. Tento zákon mimo jiné přinesl pojem památkových zón, kde je mírnější stupeň ochrany, než v památkových rezervacích.

Vrcholným orgánem památkové péče bylo ministerstvo školství a kultury, při kterém byl na základě nového zákona zřízen Státní ústav památkové péče a ochrany přírody. Výkonnými orgány památkové péče byly krajské národní výbory, při kterých byla zřízena Krajská střediska státní památkové péče a ochrany přírody.

K další velké reorganizaci památkové péče došlo v roce 1988, a to na základě nového zákona č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči. Nový zákon mimo jiné dal vzniknout památkové inspekci, zakotvil systém odborných organizací památkové péče a zúžil pojem kulturní památky (podle zákona musí být věc za kulturní památku prohlášena, podle zákona 22/1958 Sb. byl památkou každý kulturní statek, který vykazoval historické, architektonické a památkové hodnoty). Výkonná moc přešla na obce (s výjimkou národních kulturních památek, na které stále dohlíží krajské úřady).

V roce 1991 se odloučila ochrana přírody, které přešla pod ministerstvo životního prostředí, a tak se název odborné organizace zúžil na Státní ústav památkové péče. Krajská střediska přešla pod správu ministerstva a název se změnil na Památkový ústav, později Státní památkový ústav. Ke splynutí odborných organizací došlo až v roce 2003, kdy vznikl Národní památkový ústav, který se dělí na jednotlivá územní odborná pracoviště.

 
<< Začátek < Předchozí 1 2 3 4 5 6 Další > Konec >>

Strana 3 z 6

Partneři webu :

 

Tip na ceník plastových oken od českého výrobce Oknoplastik.cz

 

Luxusní novostavby Praha od Finep.

 

Výhodné byty Praha, to je Sekyragroup.

 

Dřevěná eurookna Slavona.

 

Moderní vstupní dveře pořídíte výhodně od českého výrobce PERITO.

 

Do vašich oken doporučujeme venkovní žaluzie od výrobce K-system!

 

Vyberte si nové byty v Praze k bydlení, nebo na investici.

Anketa

Chcete více článků ze sekce: